Jak ovládnout své vystupování?

Vystupovali jste někdy před více lidmi?

Chcete předat své myšlenky, ale ne vždy se Vám to podaří, jak byste si přáli?

Víte, že potřebujete pracovat na svém hlasovém projevu nebo s řečí Vašeho těla?

Pokud víme, kam chceme jít a věříme své vlastní pravdě, pak vše pustíme. Zklidníme naši mysl a nasloucháme své duši, která k nám promlouvá skrze tělo. Propojíme se, uvěříme a nalezneme to, co hledáme :)

Tentokrát mě moje intuice vedla opět za úžasnými lidmi, které jsem měla možnost poznat na Rétoricko-hlasovém víkendu, v malé vesničce Habří na Vysočině.

Vždy se mi v hlavě honí spoustu myšlenek, které chci sdělit a většinou se mi to daří, když komunikuji s jedním nebo pár lidmi.

Co, ale když mám mluvit před větším obecenstvem? Hlas se mi rozklepe, ruce se začnou potit a tělo, jakoby bylo omráčené. Nervozita a tréma, pohltí celou moji mysl i tělo. A najednou už svoje myšlenky předávám trochu nekontrolovatelným způsobem. Pak přemýšlím, jak bych mohla vyjádřit svoje myšlenky lépe, tak abych řekla opravdu to co chci a se svou autenticitou a přirozeností.

Na tomto kurzu jsem se setkala s třemi skvělými muži.

Prvním z nich je Dalibor Neuwirt.

Dalibor se zaměřuje na práci s hlasem a dechem. Dali mě oslovil svým klidem, který z něj přirozeně vyzařuje. Na kurzu nás učil, jak můžeme pracovat s dechem, který je pro nás přirozeností a velmi málo se na něj většinou zaměřujeme. Soustředili jsme se tak na správné dýchání a na naši polohu hlasu. Dalibor měl na kurzu připraveno několik workshopů, díky kterým jsme si mohli hlas "otevřít" a pochopit, že je vlastně vše jen o tréninku.

Druhým mužem je Jakub Vosáhlo.

Profesionální mentalista a lektor osobního rozvoje. Na Jakubovi jsem obdivovala jeho nasazení a ohnivou energii, která z něj vyzařuje. Kuba nám předával svá kouzla v podobě prezentování. Naučil nás strategii, která Vám usnadní připravit se na prezentaci tak, aby jste věděli odkud a kam vlastně jdete a co přesně chcete sdělit. Vše je propojeno s důvěrou v sebe a v to, že chcete předat myšlenky nebo informace, které třeba někomu mohou pomoci.

Třetím mužem je Radek Petráš.

Radek se mimo jiné zabývá stand-upem, rétorikou a moderováním. Je spolumajitel ArtBaru Druhý Pád a je velmi charismatický člověk, který si ze sebe dokáže udělat legraci a ohromí Vás svou přirozeností. Od Radka jsme měli možnost pochopit a naučit se, jak funguje řeč těla na jevišti. Co nás brzdí a co nám pomáhá k tomu, aby naše prezentace měla úspěch. Jak vnést do našeho mluveného projevu, napětí, část sebe a zároveň se umět uvolnit.

Jak vypadal průběh kurzu?

Kurz byl rozdělen do tří dnů. Byl to zážitkovo-vzdělávací víkend. Kluci měli program velmi pečlivě připraven.

Na začátku jsme měli stanovený cíl, kam chceme dojít. Cílem kurzu byla naše prezentace před publikem, která byla natočena na video, tak abychom měli možnost sebereflexe a mohli od kluků dostat zpětnou vazbu. Měli jsme tak dost času na to, abychom si prošli jednotlivými workshopy. Workshopy plynule navazovaly a já jsem byla překvapená, kolik člověk dokáže pojmout informací, když jsou předávány prožitkovou formou. Střídali se tak aktivity práce s dechem a hlasem, dialogy (práce ve dvojicích - jak správně naslouchat), pohyb a rétorika,prezentace...Bylo to opravdu nabité :)

Pro koho je kurz vhodný?

Podle mě je kurz naprosto pro všechny. Každý nějakým způsobem pracuje s hlasem nebo s vystupováním. Někdo má problém s trémou, někdo chce posílit svůj hlas, nebo pracovat na špičkové prezentaci. 

Kluci spojili své zkušenosti a rozhodli se tak předat každý svoje know-how. A protože v propojenosti je síla, tak i tady to skvěle funguje a každý si z kurzu odnese to co právě on potřebuje.

Z celého srdce Vám děkuji za chvíle, které jsme společně mohli prožít. O tomto víkendu jsem měla prostor zklidnit svou mysl, poznat podobně smýšlející lidi a otevřít své vnímání opět o kousek výš :)

s láskou Em

(příběh níže) 

Příběh Em...

Jak to celé začalo?

Je čtvrtek 31.1. a já jsem měla už delší dobu naplánovaný víkend na Šumavě s pár kamarády. Ale osud tomu chtěl jinak. S kamarády jsme se domluvili, že víkend na horách zrušíme, protože většina z nás potřebovala něco jiného. Řekla bych, že to co jsme všichni potřebovali bylo zastavení, odpočinek a relaxace. Na víkend jsem se moc těšila. Už jsem, ale celkem zvyklá na měnící se situace v mém životě a spontánnost daného okamžiku. A tak, když se mi na poslední chvíli změnily plány, byla jsem zpočátku zklamaná. Pak jsem, ale nahlédla do sebe a pojmenovala jsem si, co jsem vlastně od víkendu očekávala?

"Chtěla jsem jen příjemně prožitý víkend, kdy si budu moct odpočinout a budu obklopena laskavými lidmi:)"

Vyslala jsem záměr do vesmíru a vše se rozběhlo! Ve čtvrtek večer se mi na monitoru objevila událost na Rétoricko-hlasový víkend a něco uvnitř mi říkalo JEĎ. A protože jsem už nastavená na vnímání svých pocitů, naslouchání své intuice nebo vnitřního vedení (každý tomu říkáme jinak), tak pro mě v tu chvíli bylo jedno, kolik to stojí peněz? kde to vlastně je? kdo tam bude? atd.

Kurz jsem ještě večer objednala a s úžasným vnitřním klidem a natěšením jsem šla spát.

Nebývám nemocná. Pokud mě není dobře nebo cítím nějakou bolest na těle, snažím se pochopit co se mi mé tělo snaží říct a většinou bolest nebo nachlazení odejde :) Ale teď to bylo jiné. Už asi třetí den jsem cítila obrovskou bolest na hrudi. Cítila jsem obrovský balvan na hrudi a nemohla jsem se této bolesti zbavit. Nebyla jsem tak úplně ve své kůži, ale snažila jsem se bolest přijímat a naslouchat jí.

V pátek odpoledne jsem vyrazila vlakem na víkend do Habří. Na vlak jsem doběhla, tak akorát právě včas, jak je u mě poslední dobou trochu zvykem. Jízdenku jsem si koupila až ve vlaku s přirážkou čtyřiceti korun. Situace, která by mě dříve rozladila, mi teď vůbec nepřišla nějak závažná. Díky této situaci, jsem totiž měla možnost, mluvit s moc příjemným panem průvodčím. Byla jsem vlastně moc vděčná, že si můžeme předat úsměv a krátké povídání. Přijela jsem do Nedvědic, nedaleko od Brna, kde jsem hned potkala první účastnici kurzu. Jeli jsme stejným vlakem. Po vystoupení z vlaku jsme hned věděli, že máme stejnou cestu. A tak jsme společně čekali na příjezd kluků, kteří nás měli dopravit na penzion Habří, kde se kurz měl odehrávat.

Netrvalo dlouho a přijeli dva milí kluci, kteří nám naložili věci do auta a my jsme vyrazili:)

Přijeli jsme na místo a začali se rozkoukávat a ubytovávat se. Už při příjezdu jsem cítila velký klid a uvolněnost atmosféry, která zde byla. Asi je to v nás a vytváříme si tuto energii kolem sebe a tak to bylo i zde. Nakonec se nás sešlo na penzionu cca 20 s malinko mužskou převahou.

A mohli jsme začít...

Seznamování, povídání, sdílení příběhů, filozofování, vzdělávání, poznávání, léčení,...Vše se dělo velmi přirozeně, v duchu uvolněné atmosféry. Byla jsem vděčná, protože se mi splnilo opět to co jsem si přála. A protože miluji poznávání lidí a jejich příběhů, tak jsem si tyto chvíle náležitě užívala. Baví mě nechávat se inspirovat lidmi kolem sebe a zároveň mě moc naplňuje pocit, když můžu někoho inspirovat já.

Všechno zmíněné tady probíhalo. Nazvala bych to naprostou rovnováhou dávání a přijímání:) Každý z účastníků byl naprosto jiný a i přesto, bylo vše v naprosté harmonii.  Vzájemně jsme se respektovali, vážili jsme si svých názorů a hledali jsme v našich rozhovorech společné průsečíky.

Volné chvíle jsme trávili odpočinkem ve vířivce, procházkami, čtením nebo krásnými meditačními zpěvy u krbu. 

A co moje bolest na hrudi?

V pátek to nebylo dobré, ale snažila jsem se nedat na sobě nic najevo a prostě svou bolest přijmout a uvolnit se. Vím, že jsou to emoce, které v sobě mám uzavřené a nedařilo se jim prostě dostat ven. Ale řekla jsem si, že právě zpěv je něco co miluji a věřím, že může mít léčivé účinky na naše tělo. A proto tu byl asi Dalibor. Přivedl mě více ke zpěvu a svým pohledem na práci s hlasem mi otevřel další oblast v mém životě, který mě zajímá a ve kterém se chci rozvíjet. Jak sám řekl: "Nevěřím, že jedna mantra může vyléčit všechny lidi, ale věřím tomu, že každý máme své tělo, svůj hlas a tím dokážeme léčit sebe."

Teď už vím, proč jsem měla vyrazit na tento víkend.... abych opět více nahlédla do sebe. Abych překonala svoji nervozitu a blok z vystupování před lidmi. Abych opět začala zpívat a víc si důvěřovat. Věřím, že v našem těle je ukryt lék na veškeré naše bolesti a trápení.

Jsem vděčná za svůj život, který mě tak moc naplňuje.

Děkuji Vám všem, že jste součástí mého příběhu.

" Každý máme možnost žít hlavní roli, ve svém životě.

Je jen na nás, jestli se pro to rozhodneme."

A proto Vám přeji, abyste žili i vy hlavní roli ve svém životě a stejně tak, abyste umožnili ostatním žít zase tu jejich.

s láskou Em